Detekce dráždivých zón

Jeden z velkých problémů, na který narazil každý člověk při setkání s dráždivými zónami je absence přístroje. Z hlediska našeho technického vnímání světa věříme všemu, co nějaká krabička s ukazatelem ukáže (a přitom vůbec nemusíme vědět a ani tomu rozumět, co je uvnitř té krabičky).

Když si chceme nechat vykopat studnu, tak se vůbec nedivíme tomu, že pramen musí najít „proutkař“ s virgulí. To se za staletí nezměnilo. Ano. Potom již nemusíme kopat ručně, přijede vrtná souprava a ta nám studnu vyvrtá. To se již velmi změnilo, ale ten začátek – najití pramenu – je pořád stejný a závislý na člověku, který umí pracovat s virgulí.

A stejně je tomu při hledání a detekci geopatogenních, respektive dráždivých, zón. Opět je to práce člověka s virgulí.

Touto metodou zkoumáme a vyhodnocujeme různé anomálie (poruchy) přírodních fyzikálních polí (geopatogenní zóny a kosmické záření). A dnes, v době kdy je prostředí zahlceno elektrosmogem, také anomálie uměle vytvořených fyzikálních polí (elektrosmog, různá elektromagnetická záření, záření vysílačů, přenosových sítí,….) člověkem. Tedy dohromady dráždivé zóny.

Při naší práci v oblasti dráždivých zón jsme se rozhodli jít především cestou propagace této problematiky mezi širokou veřejnost a upozorňováním na možné zdravotní nebezpečí (to je v souladu s úkolem, který jsme dostali od společnosti ČEPES – Česká psychoenergetická společnost) a také s určitou nabídkou možností, jak omezit negativní působení na lidský organismus.

V rámci hledání možností, jak snížit negativní působení dráždivých zón na lidský organismus, jsme se drželi několika zásad:

• vyloučili jsme všechny možnosti řešení, kdy je nějakým jiným silným zdrojem dráždivá zóna „vytlačena“ z našeho prostoru ( např. k sousedovi ) a ta mu tam škodí. Tato metoda je dle našeho názoru neetická.
• vyloučili jsme používání kovových rušičů, protože jejich účinnost je diskutabilní – většinou se chovají jako kondenzátory, tzn. že do určité doby energii dráždivé zóny pohlcují, ale jakmile je překonána jejich kapacita, začnou tuto energii zesílenou vysílat do prostoru.
• dále jsme vyloučili všechny umělé zdroje energie ( to znamená různé zářiče, které nevyužívají energii magnetického pole Země, ale jiný zdroj energie ), která je vysílána do prostoru, protože není dostatečně dlouhodobě odzkoušeno, jak lidský organismus na takové umělé energetické pole bude v průběhu několika let reagovat.

Na základě těchto omezujících podmínek jsme došli ke způsobu snížení negativního působení dráždivých zón na lidský organismus ve formě antistatické podložky ARPA, která funguje na principu odstínění a prostorového harmonizéru CHEOPS, který funguje na principu „rozmělnění“ dráždivé zóny a změny její frekvence.