Radon

ÚVOD K RADONU

Člověk byl odjakživa vystaven radioaktivnímu záření. Od počátku to bylo záření přicházející z vesmíru, záření vycházející ze zemské kůry i z přírodních radionuklidů obsažených v lidském těle. V tomto století se k němu přidalo záření vyvolané člověkem např. při rentgenovém vyšetření, při používání umělých radioizotopů v lékařství a národním hospodářství, při provozu jaderných zařízení apod.

Teprve v nedávné době se však ukázalo, že nejzávažnější ozáření obyvatel způsobuje radioaktivní plyn radon, přesněji dceřiné produkty, které se vyskytují ve směsi v různé míře v ovzduší každého bytu, rodinného domku, v kancelářích i na pracovišti.

Tato příručka se pokouší zodpovědět nejčastější dotazy týkající se radonu. Současně chce posloužit i jako návod k řešení některých konkrétních problémů.

PŮVOD RADONU

Radon je přírodní radioaktivní plyn prakticky všudypřítomný. Je bezbarvý, bez chuti a zápachu, chemicky netečný jako např. neon a jiné tzv. vzácné plyny.

Radon je produkt radioaktivní přeměny radia. Radium je zase výsledkem postupné radioaktivní přeměny uranu, který je v různém množství obsažen v zemské kůře.

JAK SE RADON CHOVÁ?

Radon snadno proniká různým prostředím. Ve vzduchu se rychle rozptyluje. Častá představa, že se jako těžký plyn drží v místnostech při zemi, je mylná. Radon se přeměňuje s poločasem rozpadu 3,8 dne na další radioaktivní prvky, které se souhrnně označují jako dceřiné produkty radonu. Ty se ve vzduchu zachycují na drobných prachových částicích, jsou s nimi vdechovány, usazují se v průduškách a plících a ozařují tamní tkáně. Poločas rozpadu je doba, za kterou se rozpadne polovina atomů určitého prvku.

ODKUD A JAK SE MŮŽE RADON DOSTAT DO OBYTNÝCH PROSTORŮ?

Jsou tři hlavní zdroje radonu:

• zemní vzduch z podloží objektů
• stavební materiál
• voda

1. Zemní vzduch, který vyplňuje póry, praskliny a dutiny v zemi, obsahuje různé plyny uvolňované ze země a mezi nimi i radon.

Společně mohou pronikat do obydlí:

• podlahou a pod stěnami, jsou-li v přímém styku se zemí
• neutěsněnými prostupy kolem instalačních vedení (kanalizace, vody, plynu apod.)
• dále všemi prasklinami a otvory vedoucími přímo do země

Objekt si přitom zemní vzduch s radonem aktivně nasává, díky tzv. komínovému efektu, který v něm vzniká v důsledku rozdílných teplot a tlaků uvnitř a vně objektu, zejména při nevhodném vertikálním propojení místností a schodiště. K tomu, aby byla v obydlí překročena mezní koncentrace radonu, často stačí již pronikání několika litrů zemního vzduchu za minutu. Toto pronikání významně ovlivňuje propustnost podloží pod objektem. Zvýšené riziko proto představují propustné vrstvy popraskaných hornin, štěrkopísky, dále geologické poruchy jako praskliny a zlomy.

2. Významným zdrojem radonu může být také stavební materiál. Jedná se zejména o materiály, vyrobené z popílku nebo škváry s vyšším obsahem radia (dříve některé pórobetonové nebo škvárobetonové tvárnice). Vzhledem k dlouhému poločasu rozpadu radia (1600 let) se takový materiál stává trvalým zdrojem radonu, který se z něho uvolňuje do ovzduší bytu. Podstatně nižší je obsah radonu v cihlách a například ve dřevě je zcela zanedbatelný.
3. V některých případech je významným zdrojem radonu pitná voda z podzemních zdrojů. Při používání většího množství vody (např. praní, koupání, sprchování) může být uvolněný radon příčinou zvýšené kontaminace ovzduší v bytě. Je třeba zdůraznit, že riziko z pití vody se zvýšeným obsahem radonu je v porovnání s rizikem z vdechování dceřiných produktů radonu zanedbatelné.