Co je to "dráždivá zóna"

V předcházející kapitole používáme výraz „Dráždivá zóna“. Pojďme si nyní definovat obsah tohoto výrazu. Cituji: Pod dráždivou zónou budeme chápat v souladu se zásadní literaturou ohraničenou trojrozměrnou oblast, v níž se vyskytují elektromagnetické vlny nebo jiné druhy záření podstatně výrazněji než v blízkém okolí. Název „Dráždivá zóna“ upozorňuje na to, že v této zóně působí na operatéra dráždivé podněty, které ho pobízejí ke zřetelné reakci, jež se většinou projevuje příslušnou výchylkou virgule nebo kyvadla

Dráždivou zónou nazýváme „síťovou mřížku“ tehdy, když má pruhovou strukturu, přičemž se jednotlivé pruhy křižují pod asi 45°(SJM) nebo jinými úhly (DM). Toto označení nevyjadřuje to, že síťové mřížky mají trojrozměrné, krychlové nebo kvádrové struktury. Výstižnější by tedy bylo označení „kubické mřížky“ nebo podobně.

Nebudeme ho však zde používat, protože název „mřížka“ již během desítek let zdomácněl.

Pod rušivými zónami chápeme takové dráždivé zóny, které vznikají kvůli geologickým nehomogenitám, tedy např. vodním žilám, puklinám, zlomům, dutinám nebo ložiskům rud.

V zónách záření hmoty se nacházejí záření, jejichž příčinou je vyzařování vycházející z hmoty, ať již v pevné, tekuté nebo plynné formě. Může to být záření způsobené touto hmotou, např. vypařováním součástí této hmoty, anebo vyvolané nějakým cizím zářením, např. působením tepla na tuto hmotu nebo zářením elektromagnetických vln, které vyvolávají v atomární oblasti této hmoty rezonance.

V dráždivých zónách, způsobených technikou, nacházíme elektrická nebo magnetická proměnlivá pole, způsobená např. domácí elektroinstalací, vedením elektrických drah nebo technickými komunikačními sítěmi, jako je ?-záření nebo neutronové záření.

Zdá se, že elektromagnetická část SJM je způsobena kosmickým zářením, tedy přichází „shora“. Důležitý důkaz toho nám poskytuje fakt, že tuto část SJM již nelze zaznamenat např. v dutinách pod několika metry vápencové skály. Dále je charakteristické, že její frekvenční spektrum je velmi široké a jednotlivé vlny průběžně mění amplitudu a fázi. Magnetohydrodynamická část SJM vychází ze Země, jak lze snadno určit pomocí magnetické odstiňující roviny. SJM mění reakční vzdálenost člověka, zatímco změna povahy krve z „magnetické“ na „elektrickou“ se navzdory očekávání nedá dokázat. Příčina ještě není známa.

Elektromagnetická součást DM je zřejmě vyvolána také kosmickým zářením, které pochází „shora“, magnetohydrodynamická část pochází ze Země. Její frekvenční spektrum je také široké, ale amplitudy a fáze zůstávají v podstatě konstantní. DM se chová stejně jako SJM. Na rozdíl od SJM však její boční ohraničení neprobíhají vždy kolmo na zemský povrch.

Z rušivých zón jsou nejznámější pole vodních žil. Mohou být velmi intenzivní, zvláště nad křížením žil. Jejich struktury závisejí zejména na poloze žil v magnetickém poli Země, jejich geometrický vývoj pak přirozeně závisí na typu záření, používaného při detekci. Jejich elektromagnetické frekvenční spektrum je velmi široké, a pokud jde o amplitudu a fázi, v podstatě konstantní. Nevysvětlitelné je ještě to, že pole vodních žil nemění reakční vzdálenost, přesto však mohou činit krev elektrickou.

Pukliny, zlomy a další nehomogenity mají podobné vlastnosti jako vodní žíly, ačkoli jejich pole mají jiné struktury. Jejich pole mají většinou tendenci k vertikále, např. 10-20°.

Záření, vycházející z hmoty, nevykazuje žádné všeobecně stejnorodé vlastnosti. Je ještě relativně málo prozkoumané.

Dráždivé zóny, způsobené technikou, mají vlastnosti, které známe z fyziky. Mohou navíc měnit reakční vzdálenost a činit krev elektrickou. (konec citátu).

Myslíme si, že pojem „Dráždivá zóna“ lépe vystihuje problematiku, než např. pojem „Geopatogenní zóna“ nebo „Patogenní zóna“. Proto dále budeme používat především pojem „Dráždivá zóna“.

/RADIESTEZIE, autor Christof Rohrbach, vydalo nakladatelství Poznání, 2006, str. 70-71/